|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
|
|
Encystation and life cycle of free living amoebae of the genus Acanthamoeba spp.
Bínová, Eva ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Dyková, Iva (oponent) ; Ondriska, František (oponent)
Améby rodu Acanthamoeba jsou celosvětově rozšířená, volně žijící, fakultativně patogenní jednobuněčná eukaryota. Jejich nebezpečnost pro člověka spočívá ve schopnosti pronikat do organismu, odolat obranným mechanismům, množit se, poškozovat napadené tkáně a tím vyvolat onemocnění, proti kterým chybí kauzální léčba a která nejčastěji postihují oko a centrální nervovou soustavu (CNS). Jedním z hlavních důvodů často neúspěšné terapie je schopnost akantaméb vytvářet v postižených tkáních cysty, vysoce rezistentní klidová stádia. Kromě cyst, které akantaméby tvoří jak v přírodě, tak v infikovaných tkáních pod vlivem dlouhodobého stresu, se tyto organismy vlivem akutního ohrožení rychle transformují v méně odolná klidová stádia, pseudocysty. Předkládaná práce se zaměřuje na dosud neznámé aspekty odolnosti obou rezistentních stádií akantaméb, cyst a pseudocyst, a současně si klade za cíl popsat další charakteristiky odlišující cysty a pseudocysty a procesy spojené s jejich tvorbou a rezistencí. Jedním ze studovaných aspektů odolnosti klidových stádií akantaméb byla přítomnost cukerného alkoholu manitolu a neredukujícího cukru trehalózy, sacharidů, které se v buňkách mnoha organismů účastní obranných reakcí vůči abiotickému stresu. Ačkoli v genomu A. castellanii jsou enzymy pro syntézu obou cukrů popsány,...
|
|
|
Je syntéza cukerných alkoholů obecným mechanismem stresové odpovědi rostlin?
Peldřimovská, Jitka ; Lipavská, Helena (vedoucí práce) ; Zelenková, Sylva (oponent)
Rostliny se s nepříznivými podmínkami prostředí vyrovnávají různými obrannými mechanismy. Jedním z nich je akumulace kompatibilních solutů, mezi něž patří i sacharidy včetně cukerných alkoholů. Kompatibilní soluty se zapojují do osmotického přizpůsobení buněk, zhašení volných radikálů a mohou chránit makromolekuly a buněčné membrány díky simulaci vodního obalu. Cukerné alkoholy se vyskytují v řadě rostlin, kde slouží jako primární produkty fotosyntézy a transportovatelné nebo skladovatelné formy uhlíku. Homology enzymů zapojených do metabolizmu polyolů byly ovšem v poslední době nalezeny i druhů, které cukerné alkoholy pro uvedené základní funkce sacharidového metabolizmu nevyužívají, a kde je tedy jejich role nejasná. Je známo, že některé rostliny jsou schopny přepínat mezi různými sacharidy (včetně cukerných alkoholů) při odpovědi na rozdílné stresy a některé produkují polyoly pouze v určité fázi vývoje. Je proto otázkou dalšího studia, zda neobjevíme polyoly při stresové odpovědi i u dalších rostlin pokud je vystavíme určitému typu stresu v určitém vývojovém stádiu. Cílem této práce je shrnout poznatky o úloze manitolu a především sorbitolu a jejich zapojení při odpovědi rostliny na stres.
|
|
|
Velmi rychlá elektroforetická stanovení klinicky významných látek v tělních tekutinách.
Málková, Klára ; Kvasnicová, Vladimíra (oponent) ; Bosáková, Zuzana (vedoucí práce)
Pro přímé stanovení polyalkoholů glycerolu a mannitolu v biologických a farmakologických vzorcích byla vyvinuta metoda kapilární elektroforézy s bezkontaktní vodivostní detekcí. V optimalizovaném základním elektrolytu o složení 60 mM H3BO3 + 30 mM LiOH (pH 9,1) dochází k úplnému oddělení glycerolu i mannitolu od zóny elektroneutrálních látek v krátkém čase (3,0 min. pro glycerol a 3,9 min. pro mannitol). Limit detekce stanovení je 0,5 µmol.l-1 pro glycerol a 0,3 µmol.l-1 pro mannitol. Opakovatelnost stanovení je 0,5 % pro migrační čas a 3,2 % pro plochu píku. Tato metoda byla použita pro monitorování koncentrace volného glycerolu v mikrodialyzátu tukové tkáně. Fyziologická studie prokázala, že lipolýzu lze během sportovního výkonu stimulovat lokální aplikací adrenalinu. Vypracovaná metoda byla dále aplikována pro stanovení mannitolu ve farmakologickém preparátu.
|
|
|
Sladidla (přírodní i umělá) používaná v potravinářském průmyslu
PIHLÍK, Pavel
Cílem této práce je seznámení se sladidly používanými v potravinářském průmyslu v České republice, ale i ve světě. Za základní sladidlo, které je měřítkem pro ostatní sladidla, je považován cukr (sacharosa). V této práci jsem popsal historii výroby řepného cukru v ČR, výrobky z něho a jeho použití v potravinářství. Dále zde uvádím základní rozdělení sladidel, kterými se snažíme cukr nahradit. Popisuji historii, výrobu, vlastnosti a jejich použití. Jedná se především o přírodní sladidla, která se dělí na sacharidická (sacharosa, fruktosa, glukosa, med, laktosa a alkoholické cukry), nesacharidická (steviosid, thaumatin) a umělá sladila (aspartam, sacharin, cyklamáty, acesulfam-k, sukralosa).
|
|
| |
host ::
RSS.